4.ročník - Běžeckého kurzu "Jak začít běhat a nepřestat"
Začínáme 13.ledna - více info v odkazu
Vždy, když Runtour zavítá do Českých Budějovic, snažím se udělat vše proto, abych se mohl zúčastnit tohoto krásného běžeckého závodu v domácí metropoli. Zatím se mi to podařilo celkem 6x a do letošního ročníku jsem vstupoval úplně z jiné pozice než v předchozích letech.
Můj cíl pro tento závod bylo stlačit čas pod 33 minut plus stupně vítězů. Zatím jsem v Budějovicích sbíral samá druhá a třetí místa. To první je zatím ještě trochu vzdálené. Přecejen z triatlonové přípravy se moc na výkon okolo 30 minut dostat nedá, ale nevzdávám to a věřím, že jednou v Českých Budějovicích i vyhraju.
Ještě v úterý pět dní před závodem jsem s mým trenérem Tomášem Řenčem brázdil na kole silnice na Malorce. Byla to naše poslední vyjížďka, plus ještě ranní bazén a běh. Ve středu následoval přelet zpět do Čech.
Po návratu domů jsem měl domluvenou přednášku a tréninkové vedení na Cannicross běžeckém kempu kousek od Nového Města na Moravě. Na odpočinek po soustředění a cestě nebyl tedy moc prostor. Trochu jsem tušil, že únava v závodě bude znát a dostat se pod 33 minut nebude úplně jednoduché.
Předzávodní rozběhání, které jsem si naplánoval do programu na cannicrossovém kempu, bylo jiné než obvykle. Dostal jsem nabídku poprvé v životě běžet se závodním psem. Tempo 2:40/km, kdy vás táhne pes a vy jen točíte nohama, znělo jako lákavé zpestření. Ale já si vzal s sebou na kemp jen silniční boty a se psy se běhá hlavně v lese… Kombinace lesní cesty po dešti a silniček s hladkou podrážkou pro mě nebyla překážkou, jdu do toho. Po jednom kilometru za 2:50 následoval seběh a zatáčka. Pes běží a drží stálé tempo zatáčka nezatáčka, bláto nebláto. O mě už se to říct nedalo. A jelikož pes nezastavuje, když to „páníček“ nevybere, sklouzl jsem si ještě kousek po koleni a boku. Naštěstí se mi nic nestalo, jen lehké odřeniny a další děravé legíny 🙈. I tak jsem ale rád za možnost cannicross vyzkoušet, takže díky Simčo a Pájo. Bylo to opravdu super.
V pátek večer jsem dorazil domů a snažil se dohnat odpočinek. Den začal už dopoledním programem dětských závodů, kde jsme měli také týmové zastoupení. S mojí Helčou jsme zafandili, podpořili mladé naděje.
K obědu jsem si dal už jen rýži s rozinkami a medem, pořádně se nad zásobit sacharidy. Ve 12 hodin jsme se přesunuli na náměstí, kde měl být od 13 hodin start na 5 kilometrů. Bylo zde mnoho běžců z naší skupiny #tymdejvid a tak jsme podporovali na trati. Pro letošek jsem pětku vynechal a soustředil se jen na desítku.
Přibližně hodinku před startem jsem si dal delší rozklus 3 kilometry, abych se pořádně rozběhal a hodil do závodního módu. Poté lehké protažení, abeceda a jde se na to.
Závod odstartoval přesně ve 14:30 a tempo v úvodu bylo velmi rychlé. Já jsem tak trochu tušil, že se poběží rozhodně pod 31 minut. U kluků jako Honza Friš a Vítek Pavlišta bylo jasné, že pomalu nepoběží, takže s nimi jsem tempo držet rozhodně nechtěl. Ve hře bylo spíše 3.místo a o to jsem musel vést boj se skvělým běžcem Honzou Sýkorou (1500m – 3:46,9). Ten tempo rozběhl také celkem rychle a já se tedy rozhodl se za něj zavěsit a držet pokud to půjde.
První kilometr nám ukázal na hodinkách 3:06. Já ale nekoukal na hodinky, prostě jsem chtěl běžet na umístění. Nějak se mi v hlavě přehodily plány a chtěl jsem se Honzy za každou cenu udržet v háku.
Druhý kilometr byl větrný za 3:09 a já jsem stále netušil, že běžíme vážně rychle.
Bože, kdy se už já poučím a poběžím jen na watty!!!
Po třetím kilometru, který byl 3:10 jsem už postupně začal na Honzu ztrácet a tak dál běžel osamocen…
Po loňské Runtour, která byla sněhová, tak ta letošní byla zase větrná…
Podmínky na rychlé časy úplně nebyly a já si tedy od třetího kilometru běžel své tempo, okolo 3:15 na kilometr. Po průběhu prvního kola se na náměstí ukázala pětka za 16:18. V hlavě už mi naskočila kalkulačka, že bych to mohl zvládnout alespoň pod těch 33 minut. Vítr byl ale proti a mě začaly docházet síly. Přepálený úvod a únava ze soustředění udělaly své.
Na šestém kilometru jsem cítil, že se k Honzovi přibližuji a tak jsem se snažil ho ještě dotáhnout. Nicméně rozestup byl už veliký a moc jsme se k sobě nepřibližovali. Závěr závodu jsem již běžel v tempu lehce pod 3:20 a dokončil závod za 33 minut a 20 vteřin na čtvrtém místě, bezmála 3 minuty za vítězem závodu Honzou Frišem
Byl jsem rád za běh jako takový. Běhání mě baví a jestli výkonnost je nebo ne, není to hlavní. Já jsem v běhu šťastný ať doběhnu jakkoliv. Každý dokončený závod je pro mě vítězství. Neměli bychom být smutní z výsledku, který není podle našich představ. Jsou lidé, kteří nemají možnost běhat vůbec. Trápit se z toho, že jsem neběžel o 21 vteřin rychleji, je zbytečné. Radost z pohybu by měla být tou hlavní motivací. Samozřejmě jsem doufal v lepší umístění a čas. A dal jsem si i před startem výzvu, kterou ještě budu muset splnit 🙈. Jsem teď bez dortů a mé milované čokolády. To jsem tomu zase dal… 😀
Závod to byl ale nádherný a pořadatelům patří velké díky za skvěle zorganizovaný závod. Nemělo to chybu. S týmem jsme letos startovali potřetí a každý si zde zaběhl kvalitní výkony. Za to jsem moc rád. Je vidět, že zimní příprava se nám vydařila.
Další závod, který mě čeká, je Mistrovství republiky 15. dubna 2023 v Pardubicích, kde se postavím na start půlmaratonu. Moc se těším !!!
Děkuji moc
Online běžecký kurz
Začínáme 13. ledna 2025