Podivuhodná “Covidová” sezóna 2020

Zkraje roku jsem společně Jirkou “Čurdou” Csirikem vyrazil na běžecké soustředění do africké Etiopie…

Oproti Keni to byla příjemná změna. Věřili jsme, že změna nám pomůže se kvalitně připravit na sezónu 2020.

(zde odkaz na náš film #bezcivetiopii https://youtu.be/oIjMr6LZZ6g)

Bohužel už v únoru začínalo být jasné, že závody nebudou. Jelikož covid 19 se v Evropě naplno rozjížděl a tak po třech měsících kvalitního tréninku, jsem musel jít bohužel ihned po příletu do karantény. 

Byl jsem v životní formě, což je na fotce vpravo docela i vidět…

Dost mě to zamrzelo… Neměl jsem kde tu treninkovou dřinu prodat. Nicméně za soustředění jsem byl moc rád a je potřeba na tom vždy hledat to dobré. Etiopie nám mnohé ukázala, je to země plná krásných míst a skvělých lidí. Chudoba vám dá určitý nadhled, na to jak se tu my v Evropě máme dobře. 

Po 14-ti denní karanténě jsem chtěl tedy nějak té formy využít. A tak zrušené jarní závody, jsem si alespoň vykompenzoval se svoji běžeckou skupinou #tymdejvid. Vytvořili jsme si svůj vlastní virtuální závod #majdalenahalf a to v Třeboni 18.dubna. Byl to půlmaraton na hlavní silnici u vesnice Majdalena, 10,6km tam a 10,6km zpět. Závod byl i živě na Instagramu. Podařilo se zaběhnout celkem dobrý výkon, i s rezervou za 1:08:30 (což byl můj druhý nejlepší výkon) 

Sezóna se nějak tak zahájila až v červnu, kde jsem 1.června běžel první atletický závod na dráze. V Praze na Strahově to bylo 3000m, v kampani od českého atletického svazu #spolunastartu .Běžel jsem za 8:49,5 na 4 místě.

S výkonem jsem byl na úvod maximálně spokojený a dávalo mi to přeci jen pocit, že tu Etiopii ještě nějak zúročím.

Středa 17.června v Kolíně byl pro mě asi nejlepším dnem v letošním roce. Před 10 lety, když jsem začínal s běháním jsem si dal cíl prolomit 15 minutovou bariéru na 5km, což je tempo 3:00/km a tehdy to pro mě bylo naprosto sci-fi.

Cesta k tomuto výkonu byla dlouhá a v tento den to na dráze vyšlo na výbornou. Sice těsně ale bylo to tam!!! 14:59,91!!! 8.místo a nový osobní rekord. Co více si přát.

Následovalo červnové tropické MČR na 10000m ve Slavkově u Brna. Tam nebyl uplně můj den. Vedro mi tolik nesedlo, ale v nabité konkurenci jsem na mistrovství republiky obsadil nakonec uspokojivé 6. místo za 31:56,8.

Červen byl opravdu nabitý a takto to pokračovalo i v červenci. Chtěl jsem okusit premiérový závod od Runczechu. Byla to Runway run na Českobudějovickém letišti. Bohužel tento závod byl jen dva dny před důležitým závodem a tak jsem nemohl běžet na plno. Běžel jsem tak se svojí skupinou #tymdejvid .Trochu jsme tam teda zmokly, ale stalo to za to !

Po pátečním Runway runu bylo v neděli 12. července na pořadu odložené MČR v půlmaratonu, věřil jsem tam v dobrý výkon, ale svojí chybou jsem přepálil úvod a po 5km jsem musel vystoupil z balíku. Bylo nás tam cca osm co jsme běželi na medaili a já to prostě s nimi chtěl zkusil.

Po startu to byl pěkný úprk, 5km jsme probíhali 15:30 (to je 3:06/km) a to bylo prostě na mě moc rychlé, nedokázal jsem již držet tempo skupiny. I přes demotivovanost jsem pokračoval v závodě a nakonec doběhl za 1:12:12 na 17.místě. Byl to pro mě nejhorší výsledek a takový restart a poučení pro příště.

Konečně se zase začalo dařit!!!

18.července proběhla atletická liga, kde s mým oddílem TJ Sokol České Budějovice soutěžíme v druhé nejvyšší soutěži v ČR a já si na závodě v Domažlicích vylepšil svůj letitý osobní rekord na 1500m za 4:11,44. Už jsem si říkal, že ve svých letech už nezrychlím a ono se to přeci jen povedlo. Sice jen o pár desetin, ale osobák se počítá. Nikdy neříkej nikdy, když člověk maká může dosáhnout čehokoliv!

Domácí závod!!!

5.července se u nás v Českých Budějovicích konala runtour. Měl jsem zde nabitý program, nejdříve jsem běžel s nevidomým běžcem 5km. Byla to úžasná zkušenost a veliký respekt hendikepovaným sportovcům. O par minut později následoval závod na 10km, kde jsem doběhl na druhém místě za 32:54.

Srpen byl ve znamení vítězných závodu a hlavně konečně i na mých oblíbených tratích. Vše jsem odstartoval 1. srpna mistrovstvím kraje v půlmaratonu v Kardašově Řečice, kde jsem zvítězil s přehledem za 1:13:58.

Prostoru na odpočinek po závodě bylo málo, hned další den jsem se přesunul do Ústí nad Labem, kde kolem jezera Milada se běžel půlmaraton, který jsem taky vyhrál za 1:15:45. Pauza mezi závody byla pouhých 16 hodin. Po závodech následoval povinný odpočinek.

Po pauze proběhlo běžecké soustředění v italském Livignu a to od 16. srpna do 1.září. Tam se povedla vcelku kvalitní příprava a vše jsem směřoval k maratonu, který se měl původně běžet v Košicích… 

Bohužel Covid opět udělal své a dosti se to celé zamotalo. Já tak do poslední chvíle nevěděl kde poběžím a tak jsem na poslední chvíli musel udělat změnu a přihlásit se na Hradecký maraton 4. října. Tyto změny na poslední chvíli se na ideální přípravě vcelku podepsali a závod v Hradci jsem bohužel na 27km musel vzdal. Nedokázal jsem totiž držet tempo 3:20/km… Na půlmaratonu jsem byl ještě stále zadobře (1:11:30), ale pak mi postupně začalo docházet a už mi nedávalo smysl dobíhat. 

Vzdal jsem zrovna v půlce toho lesa a tak cesta zpět poněkud trvala .

V říjnu následovali nějaké virtuální závody pro nadace centrum Bazalka a něco bylo i pro Runtour.

Absolvoval jsem i štafetový závod RunBeronkaRun s týmem Kalokagathia. Jehož členové jsou bratři Tomáš a David Svobodovi. Tento závod se nám podařilo vyhrát v traťovém rekordu. Já si odběhl svůj 24km dlouhý úsek v dosti blátivých podmínkách, ale tento týmový závod jsem si maximálně užil. Taková náhrada za zrušený závod Vokolopriglu.

Do konce roku zbýval už jen jeden hlavní závod a to velmi prestižní maraton ve španělské Valencii. Mým úkolem bylo dotáhnout naší elitní běžkyni Marcelu Joglovou k limitu na olympijské hry, jako vodič . Ten čas byl stanovený světovou atletickou asociací na 2:29:30. Ještě par týdnu před závodem jsem vyrazil za Marcelou na Mallorku, kde jsem s ní mohl vyzkoušet nějaký ten trénink a vyladit tak detaily.

Na Mallorce jsem nebyl sám, vyrazil jsem tam se svojí přítelkyní a udělali jsme si tam i hezkou dovolenou. Kdy jsme spolu značnou část ostrova procestovali a opravdu si užili ještě trochu toho teplého počasí. Jsem za to moc rád, jelikož v běžecký přípravě je taky čas od času zapotřebí trochu vypnout a myslet i na jiné věci. Díky za ty skvěle zážitky s tebou!!!  

DCIM\100GOPRO\GP__2554.JPG

Den D

4.prosince byl odlet do Valencie, kde se v neděli 6.12 běžel v 8:30 ráno prestižní „světový“ maraton… Na půlmaratonu tam padli neskutečný výkony, 4 borci prolomily hranici 58 minut na půlmaratonu. Nový světový rekord má tedy aktuálně hodnotu 57:31

Nám s Marcelou se závod vydařil a ikdyz nepadl limit na OH, tak si zaběhla nový osobní rekord a třetí nejlepší výkon historie ČR 2:31:29 !!!!!!!

                                                                                                                                        

Já jsem svoji práci odtáhl až do 37km za což jsem moc rád, byly dosti větrné podmínky a být vodičem je úplně něco jiného než závodit sám na sebe. Předepsané tempo jsme drželi až do 25km, kde jsme byly i s náskokem 30 vteřin na limit, tedy v průměru 3:31/km … Pak začala větrná pasáž a limit se pomalu začal oddalovat. Usek od 26km do 32km byl opravdu krizový a já jsem rád, že jsem tam mohl Marcele pomoci, jelikož tam opravdu fičelo. Na 35km jsem se zapomněl občerstvit a nejen touto chybou mi pomalu začali docházet síly.

Od 37km tedy musela Marcela bojovat sama. Už to ale i pro ní bylo těžké jelikož sil už v závěru ubývá a vteřinky naskakuji rychle… Já jsem chtěl za každou cenu závod dokončit, jelikož doběh ve Valencii byl opravdu nádherný… ale bylo to ještě 5km do cíle. Únava byla veliká a cítil jsem se úplně prázdný, vše se sečetlo. Nakonec jsem tedy nějak doplácal do cíle a zapsal si tak svůj druhý maraton za 2:35:07. Jsem rád, že jsem dokončil.

Marcela nakonec tedy zaostala za limitem pouze 2 minuty, ale panovala veliká spokojenost. Protože osobák o pět minut a třetí výkon historie ČR je prostě neskutečný. Je třeba výkonnost posouvat postupně. Určitě spolu společně v příštím roce poběžíme nějaký maraton a určitě to tam padne!!!

Po novém roce tedy chci opět letět na kvalitní tří měsíční přípravu tentokrát místo Etiopie zpět do Keňského Itenu. Mám to tam rád, mám tam hodně kamarádu a je tam lepší znalost anglického jazyka a celkově více běžců. Taky to tam více znám a budu se tam cítit více bezpečně. Po návratu zpět se vracím rovnou na pardubický pulmaraton (10.dubna 2021), který je i součastí Mistrovství republiky, kde je cíl jasný. MISTROVSKÁ MEDAILE!!! Vše pak budu cílit na mistrovství republiky v Maratonu 2.května 2021. 

S dalšími závody se ještě uvidí a to i s Marcelou, ještě se neví přesná termínovka.

Nicméně v létě bych rad zkusil i premiérový triatlon a to polovičního Ironmana na Czechmanu, kde jsem již provedl registraci. Takhle bylo mé shrnutí sezóny. Díky všem mým sponzorům za podporu v letošní sezóně a to zejména Triexpertu, Compressportu, 2XU, MySasy, Speedweaponry, Inkosporu, R2teamu a Madetě.

Díky svému týmu #tymdejvid ,mým nejbližším přátelům a rodině. Velký díky patří samozřejmě i mé přítelkyni.

Přeji všem krásné prožití vánočních svátků a hezký vstup do nového roku 2021.

David Vaš 

Co vše zařídit před cestou do Keni

David Vaš - před odletem do KeniPřipravit se na takto dlouhou cestu, není nikterak jednoduché. Je třeba nic nepodcenit a začít s přípravou včas. Využil jsem veškerých svých poznatků a poznámek z loňského roku, což byla velká výhoda a ušetřila mi mnoho práce. Opět vše začalo nákupem letenky. Tento rok jsem to však chtěl pojmout trochu jinak. Chtěl jsem se podívat v rámci 10 denního odpočinkového období zas do jiných částí Keni. Nejvíce mě lákala západní část. Jako nejlepší volba se mi jevila Mombasa. Toto úžasné místo, vzdálené cca 900 km od Itenu, je jako stvořené pro odpočinek – krásné pláže lemované Indickým oceánem a jedny z nejkrásnějších korálových útesů na světě. Tam jsem prostě musel být. Nejdříve jsem našel vhodnou a přijatelnou cenu letenky. V době, kdy jsem letenky hledal (červen – září), se cena pohybovala na vysokých částkách – kolem 15 000 – 20 000 CZK. To na mě bylo v celku drahé. Hledal jsem přes všechny možné servery – letuska, pelikan, skypicker, studentagency. Nejvýhodněji nakonec vyšla letenka přes studentagency. Za v celku přijatelných 13 700 CZK. Loni jsem letěl s Emiráty za 12 700 CZK. Toto bylo u Turecké společnosti s přestupem v Istanbulu a přílet do Mombasy je všeobecně dražší než do Nairobi. Dokonce to mám ještě s mezipřistáním na Kilimandžáru =D.

David Vaš - před odletem do KeniDále je zapotřebí očkovaní. Do Keni se doporučuje žlutá zimnice, žloutenku A+B, břišní tyfus a meningokok. Tato všechna očkování bych opravdu doporučil. Všechna očkovaná sám mám a člověk může být potom v klidu. Co se týče malárie, která se hojně vyskytuje zejména v okolí Mombasy, tak o té jsem toho mnoho slyšel a mnoho přečetl. Řekl bych to asi takhle, na tak krátkou dobu to vlivem vedlejších účinku postrádá smysl, především když tam chce člověk trénovat. To by tělo vystavilo stopku a hlavně ve vyšších nadmořských výškách se nemocní moskyti nevyskytují. Když už, tak se zaměřit na prevenci, koupit si pořádný repelent (alespoň 50 procent deet) a pořádnou moskytiéru. Očkování není moc levná záležitost. Pojišťovny nabízí různé programy, kde se dá dost ušetřit, jen to chce sledovat.

David Vaš - co zařídit před odletem do KeniDalší bod je cestovní pojištění. Tím, že Keňa je riziková země, pojištění je opravdu drahé. Hledal jsem u různých pojišťoven, chtěl jsem nějaký rozumný balíček (léčebné výlohy do 5 mil., úrazovka, ztráta zavazadel a další). Nakonec jsem se rozhodl pro pojištění na 1 rok u kooperativy, cena vyšla na 2880 CZK. V červnu bych chtěl letět do Gruzie a tak to budu mít alespoň pokryté. Loni jsem platil na 3 měsíce 2400 CZK.

Jelikož vyrážím na delší dobu a nejsem student, musel jsem si zaplatit i zdravotní pojištění pro Českou Republiku za každý celý měsíc co budu pryč. Mě to vychází na čtyři splátky (listopad, prosinec, leden, únor). Do konce roku to mám za 1337 CZK a po novém roce musím počkat s čím přijde naše vláda, jelikož minimální mzda půjde nahoru.

Potřebné vízum je jen formalita, kterou vyřídíte na www.evisa.go.ke. Vízum vyjde na 52 dolarů a za 24 hodin vám dorazí potvrzené. Ale pozor! Konečné slovo o tom, jestli budete vpuštěni do země nebo ne, mají vždy na letišti. Co jsem tu byl dvakrát, je to úplně v pohodě. Víza je možné získat i na letišti, ale je to takové nejistě. Raději bych to vyřešil online dopředu.

David Vaš - co zařídit před odletem do KeniDále doporučuji, udělat si seznam věcí, které na takto dlouhý pobyt budou zapotřebí. Vyhnete se tak honění všeho na poslední chvíli. Já začal někdy začátkem září. Papír jsem nosil neustále u sebe a vždy když jsem si na něco vzpomněl, ihned jsem si to poznamenal. Člověk pak opravdu na nic nezapomene =). Seznam však hodně zaplňoval a já si říkal, jestli to vůbec všechno uvezu. Rozhodl jsem se, zakoupit si novou krosnu s větší litráží. U Hanibala jsem pořídil krosnu Lowe Alpine Alpamayo 70:90 litrů a hned jsem byl klidnější. Zde je na ukázku můj seznam věcí, které si s sebou vezu na 5 měsíců.

Příští článek bude o příletu a turistice v okolí Mombasy =), tak se zatím mějte pěkně. V případě jakýchkoliv dotazu se na mě neváhejte obrátit dole pod článkem nebo na emailu bezec(zavináč)davidvas(tečka)cz.