Czechman 🏊‍♀️1,9km 🚴‍♂️90km 🏃‍♂️21km

Czechman je u nás největším triatlonovým závodem, má obrovskou prestiž díky skvělé organizaci i nabitému startovnímu poli. Letos se postavilo na start přes 600 triatletů a já jsem byl jedním z nich. Loni to pro mě byla velká premiéra na půl ironmanu. Závod jsem tehdy dokončil v čase 4:16:02 a obsadil celkové 15. místo. Letos jsem tedy už věděl do čeho jdu a měl už představu o tom, co mě čeká.

Stále jsem ale musel myslet na to, že jsem triatlonovým nováčkem. Čistě triatlonovou přípravu jedu teprve druhým rokem a stále sbírám zkušenosti. Nicméně jsem měl ambice zaútočit na první desítku.

Na závod jsme vyrazili s mojí Helčou den dopředu, tedy v pátek. Po příjezdu jsem se rovnou registroval a v expu si vyzvedl věci. Stihl jsem si projet i část trati. V Pardubicích jsme měli zajištěný hotel tak jsem se šel před večeří ještě lehce proběhnout – 1 km rozklus, protažení, abeceda a čtyři stometrové rovinky, výklus zpět a hurá na večeři. Pardubice znám moc dobře, na Perštýnském náměstí jsem několikrát finišoval vinařský půlmaraton (letos to bylo za 1:09:37) .

Na večeři jsme tedy šly do Galery na špagety aglio olio… Výborné!!! Po večeři rovnou do hajan, usínám se špunty v uších (trochu hluk ze silnice). V závodní den se probouzím v 7 hodin, vše mam už připravené. Organizátoři vše parádně připravili a tak člověk ví kam má co nalepit. Z Pardubic je to na místo startu u rybníka Hrádek opravdu kousek.

Do místa dění jsme dorazili v 10 hodin, tedy 2 hodiny před startem závodu. Parkoviště A bylo plné a B podél silnice už je také celkem zaplněné a tak to do depa máme 1,5 km chůze. Depo bylo otevřené od 9 do 11 hodin. Já už měl vše připravené a tak jsme stihli i nějaké to focení s mými partnery, kterým moc děkuji za podporu. Mizuno, Compressport, R2 a Inkospor.

Do depa jsem se přesunul 30 minut před uzavřením, vše jsem si pečlivě a v klidu nachystal. Díky startovnímu číslu 15 (dle výsledku z loňského roku), jsem mohl mít kolo velmi blízko výjezdu z depa. Což mi trochu pomohlo v orientaci. Tentokrát jsem si nedal tretry na kolo, ale rovnou do „bike“ batohu. Nějak se mi v tréninku nedařilo správně naskočit na kolo a za jízdy se obout… Pro tentokrát jsem tedy zkusil variantu běžet s tretrami.

„Depo je čtvrtá disciplína“

Depo jsem dost nacvičoval a tak až na ty tretry jsem si na něj věřil. Batohy od pořadatelů byly dostatečně veliké a vše se hezky vešlo (helma, tretry, ponožky a startovní číslo s páskem). Do běžeckého batohu jsem si dal boty Mizuno Rebellion Pro, kšiltovku a brýle R2 winner

Po depu jsem se už přesunul rovnou na rozpravu, která byla naplánována na 11:05 hod. Zde jsme se dozvěděli vše potřebné a opět velká chvála pořadatelům. Vše precizně vysvětleno.

Hned po rozpravě mě čekalo velké překvapení, které jsem opravdu nečekal… Až z Budějovic za mnou dorazili moji nejbližší přátelé, aby mě podpořili na trati. Udělali mi tím neskutečnou radost !!! Vytvořili boží transparent a půl hodinu před startem jsem z nich na měkko.

Je úžasné jak skvělé přátele kolem sebe mám. Díky za to !!!

20 minut do startu si oblékám neopren, pečlivě si do něj napouštím vodu a aby se hezky usadil na tělo. Ve vodě už je celkem rušno, protáhnu se a dávám si pár rychlých temp. Z hluboka dýchám a říkám si: Je to tu, máš na to, všechno jsi si odmakal a teď do toho dej maximum ze sebe… Helča mi ještě napsala na startovní číslo „Síla tam je!“ to jsem si před startem ještě zopakoval. Postavil jsem se ve vodě stejně jako vloni do první řady, přesně pod start.

Ve 12 hodin odstartováno a v úvodu to byl pro mě celkem boj o přežití. Prvních 100 metrů jsem schytával vše možné kopance a tahaní za nohy. Po chvíli se to ale uklidnilo a já si mohl už plavat své tempo. Skupina byla celkem velká, ani jsem moc nemusel sledovat bojku před sebou. Stačilo se dívat při nádechu vedle sebe, všude dost plavců. Skvělá orientace a hlavně čistá voda.

Celkový čas plavání 29 minut 8 vteřin a z vody vylézám na 37. místě (plavání je potřeba zlepšit, ztráta na čelo 5 minut). Depo zvládam celkem rychle. Oproti loňským zmatkům je letos rychlé, za 1 minutu 40 vteřin už opouštím depo a nasedám na kolo.

Nejdelší část je tu – 90 kilometrů rozdělených na dva okruhy s úvodní nájezdem. Ze začátku si hned dávám jeden Energy Gel a jedu v klidu, nikam se nehoním. Naproti mě už potkávám čelo závodu a říkám si že tady se letí jiné bomby. Trasa cyklistiky je víceméně rovinatá, jen dvě menší stoupání v každém okruhu. Celkem se nastoupá cca 311 metrů.

První okruh super, po celou dobu jedu v „aero pozici“ a držím watty na 280. S trenérem Tomášem Řenčem jsme se tak domluvili. To se mi celkem dařilo držet, jen vlivem protivětru jsem občas vylétl na 290 wattů a do kopců někdy i více. První okruh jsem udržel nakonec na průměru 285 wattů na 38,5 km/hod. V průběhu kola jsem pravidelně popíjel připravený iontový nápoj Power Drink, do něj jsem si ještě vmíchal gel. Po průjezdu jednoho okruhu, kde mě povzbudili moji přátelé s transparentem, jsem si dal tyčinku Energy Bar. Vše super.

Druhý okruh už začínal být náročný a vítr už dost nepříjemný. Pociťoval jsem jako bych ztrácel sílu v nohách. 280 wattů už pro mě začínalo být náročnější a dost mě překvapilo kolik jezdců mě začalo předjíždět. Říkal jsem si co to je? To jedu takovou tužku? Dal jsem další gel a držel pozici. Ve vesnici Plch jsem dostal velké povzbuzení. Opět parádní jak si místí postaví stoly před barák a všem fandí. Velké díky této vesnici!!!

Po posledním stoupání ve vesnici Osice, jsem už věděl že mě nic prudkého nečeká a posledních 15 km už nějak v klidu dojedu. Závěr cyklistiky nebyl úplně podle mých představ, možná proto, že mi vítr vzal mnoho sil. Nicméně jsem stále věřil ve svůj dobrý běh. Celkový čas cyklistiky 2 hodiny 30 minut 30 vteřin průměr 37,6 km/hod a 42. čas v cyklistice (to je taky potřeba vylepšit, ztráta na prvního 25 minut).

Vše ale mohu vylepšit na své nejsilnější disciplíně a tou je běh. Depo z kola na běh mam skoro nejrychlejší, jen Honza Sneberger byl o pár desetin rychlejší. Za 1 minutu 17 vteřin opouštím depo a vzhůru do půlmaratonu.

Rozbíhám to velmi opatrně, první kilometr ale stejně 3:33, běží se velmi lehce… Ani mi to nepřijde. Stabilizuji se na 3:35 na kilometr a takto běžím celý jeden pětikilometrový okruh. Hodně brzdím a nikam se neženu, mam z toho dobré pocity.

V náběhu do druhého okruhu na mě moje Helča čeká v občerstvovací zóně, kde si dávám od ní ionťák. Srknu si, hned odhazuji a běžím do druhého ze čtyř okruhů. Dávám si ještě jeden svůj gel, který mám při sobě.

V druhém okruhu už začínají být kilometry šest 3:39, sedm 3:41, osm 3:49, devět 3:59 a ustálim se na 4 minutách. Stále se ale běží celkem dobře. Velká krize přijde na 14 km (4:47) a 15 km (4:36), kde mě opět vytrápilo píchání pod žebry… Nemyslím si že za to mohli gely, v běhu jsem na ně zvyklý a nikdy jsem při maratonech takovéto problémy neměl. Možná dýchání?

Na občerstvovací stanici mě zachrání Cola. Dám si dva kelímky a po 15 km je zažehnáno. Mohu zase běžet, mezi tím mě předbíhá můj trenér Tomáš Řenč a v patách je mu už Petr Soukup. Jen je oba povzbudím a zkouším se zase rozeběhnout.

To se podaří! Už zase dokážu běžet kolem 4:10 a už se vážně těším do cíle. Předběhl mě Martin Adrš a já se zkouším za něj zachytit. Chytnu se ho a běžíme společně až do cíle závodu, různě se střídáme a přetahujeme. Konečně mi to zase šlo. Věřím si že to doběhnu a jen si v hlavě propočítávám čas. Tím, že jsem při plavaní nezmáčkl stopky, tak na hodinkách vidím čas až od cyklistiky. Říkal jsem si, že to bude asi podobný čas jako minulý rok.

Už vidím modrý koberec, náskok je na Martina dostačující, ale raději běžím až do cíle abych udržel pozici. Nestihnu už dát pusu své ženě… Do cíle dobíhám v čase 4 hodiny 17 minut a 47 vteřin.

V cíli jsem byl zničený, ale šťastný za dokončení mého třetího půlironmana. Dokázal jsem doběhnout v nabité konkurenci na 20. místě celkově a 8. v kategorii, s čtrnáctým nejlepším během. Ano mohlo to být lepší, ale pro mě je teď každý závod o sebepoznání se na téhle triatlonové délce. Nikdy jsem nebyl zvyklý makat 4 hodiny a více. V maratonu mám nejlepší výkon 2 hodiny 23 minut, což je úplně jiné zatížení.

V cíli jsem chvíli ležel a užíval si ten cílový moment. Zvedl jsem se, pogratuloval soupeřům a šel se občerstvit. Předtím jsem se potkal s Helčou, byl jsem rád že ji vidím, hned mi dala připravený Recovery Drink. Byla mi obrovskou oporou v závodě a moc ji za vše děkuji. Občerstvení na Czechmanu je opravdu pestré!!! Je zde vše od ovoce, přes nápoje (Cola, Redbull, Pivo, Fanta…) až po jídla jako rýže, těstoviny, salámy, brambůrky, různé oříšky, sušenky, čokoláda… Takový výběr občerstvení jsem ještě na žádných závodech neviděl. Další chvála pořadatelům…

Po doplnění energie, jsem došel za svými přáteli a sdílel jsem své dojmy ze závodu. Byl jsem nesmírně šťastný za to že tu byli, bez nich bych měl co dělat. Podpora byla naprosto úžasná a moc svému týmu za vše děkuji. Takový byl letošní Czechman, já si z něj odvážím mnoho cenných zkušeností a velké motivace do další práce. Pevně věřím, že v budoucnu dokážu podat ještě lepší výkon.