Po šesti letech půlmaraton pod 1:09!!!

Tak tohle jsem opravdu nečekal! 😄
Když jsem dobíhal do cíle s časem 1:08:43, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Ale pojďme pěkně od začátku…

9.Listopadu 2025 – 10:15- Riva del Garda – půlmaraton

Ahoj běžci,

Půlmaraton na Gardě je za námi a tady máte krátké shrnutí jak to probíhalo 🙂

🚗 Cesta za italským dobrodružstvím

Na cestu jsme vyrazili už ve středu – já, Helča a náš malý Mateo. Kdo někdy cestoval s kojencem, ví, že „roadtrip“ dostává nový rozměr 😅.
Proto jsme jízdu rozdělili a přespali v Německu, abychom dorazili na Gardu v pohodě. Do Rivy del Garda jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne – slunce, hory kolem, jezero v dálce a ten známý čerstvý horský vzduch. Prostě Itálie, jak má být. 🇮🇹

Krátce po nás dorazil i zbytek #tymdejvid – celkem 16 lidí i s Mateem! Základnu jsem měli v Hotelu Garni Villa Maria – strategicky umístěný kousek od startu, cíle i centra. Perfektní!

Bylo skvělé vidět, jak se tým rok od roku rozrůstá. Po třetí jsme na Gardu dorazili jako parta přátel, běžců a letos už i s rodinou. ❤️ Tahle kombinace prostě nemá chybu.

🏃‍♂️ Trenérské okénko

Protože většina běžců z týmu jsou moji svěřenci, udělal jsem si malé „trenérské okénko“ – s každým jsem osobně probral strategii závodu, tempo, predikci výsledku a případně nahrál strukturu přímo do hodinek.
Byla to taková mini poradna v běžeckém stylu.

Mám rád, když vidíš, že lidé, které trénuješ, mají jiskru v očích a těší se na to, co předvedou. 💪

🍝 Pastaparty po italsku

Den před závodem jsme si dali klasickou předzávodní pastaparty. Každý apartmán si uvařil svoje těstoviny z balíčku, který jsme dostali ve startovním setu, a pak jsme se všichni sešli v jedné místnosti.

Smích, historky z tréninků, trocha nervozity a hlavně – týmová energie! 💪
Tohle utužování party dělá ze závodu něco víc než jen běh.

🌅 Ranní příprava a rituály

Budík zvoní 6:30. Venku ticho, tma, cítíš nervozitu a zároveň vzrušení.
Den předtím jsem si nachystal snídani – ovesná kaše s lněnými a chia semínky, oříšky, banánem a trochou medu. Energetická bomba! 💥

Snídal jsem přesně 3 hodiny před startem – velká porce, po které už jsem do závodu nic nejedl. Jen voda, žádný ionťák, klid, soustředění.
V 9:00 jsme se vydali na start, s přesvědčením, že si věci na převlečení necháme odvézt do cíle. No… chyba. 😅
Ukázalo se, že zůstanou na startu a že si pro ně máme dojít.

Rozklus 3 km, pár rovinek, protáhnutí.
Ještě rychlé rozloučení s Helčou a Mateem , kteří mi popřáli štěstí ❤️, a pak už jen nasadit závodní boty a jít do toho naplno. Atmosféra na startu byla úžasná. Skvělá hudba, moderátor a lidi fandili!
V 10:10 první gel a v 10:15 – START!

🏁 Bez velkého očekávání…

Do závodu jsem vstupoval bez jakýchkoliv očekávání.
Byl to poslední závod sezóny, taková běžecká odměna po roce dřiny – prostě si ho jen užít, nasát atmosféru a běžet podle pocitu. 🌅
Týden předtím jsem si na Sokolském běhu (6 km) otestoval tempo, které bych chtěl na půlmaratonu držet.

🚦 Start! A tempo hned od začátku

Start byl pořádně zběsilý.
První úsek trasy z Rivy byl mírně z kopce, takže se tempo hned rozjelo. Už po pár minutách se začaly formovat skupinky – v čele samozřejmě Keňané, to je klasika 😄, za nimi další silní běžci a pak my – skupina osmi lidí, kteří jsme se postupně během závodu „třídili“, až nás zůstalo pět.

Prvních 5 km za 16:02 – překvapivě lehké nohy, skvělý pocit. Tempo 3:12/km sice zní šíleně, ale z kopce to šlo doslova zadarmo.
Měl jsem původně v plánu běžet kolem 3:18/km, ale v tu chvíli jsem si říkal: „Teď to běží, tak proč brzdit?“ 😅

⛰️ Stoupání do Arca – rozhodnutí, které rozhodlo

Po pátém kilometru přišlo mírné stoupání do Arca.
Podle profilu trati to mělo být náročné, ale realita byla překvapivě přívětivá. Tam jsem se rozhodoval – zpomalit na plánované tempo a běžet sám, nebo zůstat s rychlejší skupinou?

Ego zapracovalo. 🫣
Rozhodl jsem se zůstat s nimi. Běželo se mi skvěle, tepy držely kolem 169–170 tepů, tempo stabilní, dech klidný.
Na 6. kilometru druhý gel, a na 10. km jsme měli čas 32:06. V Arcu otočka – a zase dolů, zpět směrem do Rivy.

Letos byla trasa mírně jiná než loni, ale známé úseky jsem vítal s radostí a úsměvem.
Na 12. kilometru další gel, skupina stále drží, běžíme těsně u sebe – sem tam lehký kontakt loktem, trochu nadávek 😅, ale všechno v rámci závodního adrenalinu.
Fungovali jsme perfektně. Každý věděl, co má dělat.

🧠 Bez krize…

Čekal jsem, kdy to přijde.
Krize, únava, zpomalení… ale nic.
Nohy běžely samy, hlava klidná, tělo v pohodě. Tempo kolem 3:13/km se zdálo najednou jako přirozené.

Na 18. kilometru přichází poslední gel. Lehké pálení v nohách, ale žádná bolest – spíš signál, že tělo jede naplno. Gel zabral a já cítil, že to dnes klapne. 💪

🌊 Poslední kilometry – boj o vteřiny

Závěrečné kilometry se běžely po pobřeží jezera Garda – nádhera, ale taky technicky nejtěžší část trati.
Zatáčky, krátké mostíky, … a do toho začali běžci kolem zrychlovat.
Skupina se rozpadla a poslední dva kilometry už běžel každý sám za sebe.

Na 19. kilometru jsem měl tempo 3:10/km.
Pak ale přišlo překvapení – 20. kilometr byl zřejmě posunutý, protože hodinky ukazovaly 1:06:40 a do cíle tedy ještě 1,1km.
Na chvíli mě to rozhodilo, přepočítával jsem si mezičasy a myslel si, že půjdu přes 1:10.

Skutečnost byla ovšem jiná…. teď už vím, že do cíle to bylo jen 700m!

🎉 Cíl! 1:08:43 – radost, úleva, euforie

Když jsem vběhl do cílové a uviděl 1:08:43, nemohl jsem uvěřit.
Po šesti letech znovu pod 1:09! 🔥
Unavený? Jasně. Ale hlavně šťastný.

Lehl jsem si na zem, kouknul na hodinky a hned mi došlo – ten výkon odpovídá maratonu za 2:23:40, přesně jako jsem běžel letos na jaře v Praze.
Krásná tečka za sezónou. Spokojenost, radost!❤️

Závod jsem dokončil na 11místě a ve své kategorii jsem byl 3.

🧊 Ledová voda a teplé objetí

Po doběhu jsem dostal medaili, rozdal úsměvy a hurá do jezera – ochlazení nohou přímo v Gardě 🧊.
Helča s Mateem mě čekali kousek před cílem, fandili, mávali, smáli se.
Společně jsme pak povzbuzovali ostatní členy týmu, kteří dobíhali své poslední metry závodu.
Padlo spousta osobáků – a ta radost, když to vidíš, je k nezaplacení. ❤️

Bohužel bylo už trochu chladno a věci na převleční a recovery drink byly na startu, tak jsem odešel o trochu dříve, než všichni stihli doběhnout. Všichni z týmu doběhli v pořádku.

🍕 Oslava ve stylu Bella Napoli

Večer jsme zamířili do osvědčené restaurace Bella Napoli.
Pizza, těstoviny, prosecco, smích. 🍕🍷
Byli jsme tam i loni, takže jsme šli na jistotu – a znovu to stálo za to!

Ráno ještě společná snídaně, objetí a tým se začal rozjíždět domů.
My s Helčou a Mateem si pobyt prodloužíme do soboty – trocha odpočinku, procházky kolem jezera a prostě italské dolce far niente. ☀️

🏁 Co říci závěrem?

Riva del Garda opět nezklamala.
Krásná trasa, skvělá organizace, dokonalá atmosféra.

#tymdejvid na Gardě znovu ukázal, že běh není jen o kilometrech.
Je to o zážitcích, přátelství, důvěře a radosti z pohybu. ❤️

Díky