
26. 12. 2025

Prachatický závod na Štěpána patří už několik let k mým běžeckým stálicím a letos jsem si tady připsal pátý start, který měl hned několik příjemných přívlastků – nejrychlejší čas, vítězství a skvělý pocit v cíli.
Loni jsem tady chyběl, protože jsem se zotavoval po operaci kýly, ale v roce 2023 jsem se s Vojtou Novákem tahal až do samotného závěru, kde byl nakonec o něco rychlejší on. O to větší byla letošní motivace si to s ním znovu rozdat a zkusit, kdo bude mít tentokrát navrch 😊
Do Prachatic jsem přijel z plného tréninku na Pražský maraton, bez ladění a bez jakýchkoliv úprav tréninku. Tempa kolem 3:15/km teď v přípravě prakticky neběhám, pohybuju se spíš kolem 3:45–3:50/km, a rychlost jsem si jen lehce připomněl při čtyřstovkách během předzávodního rozběhání.
To je zároveň i taková zvláštnost tohoto závodu – běží se na Štěpána, kdy jsou běžci většinou v objemové fázi a vysoká závodní tempa a vysoké tepy kolem 172/min nejsou zrovna to, co by trenéři v zimě vyloženě doporučovali.
Cílem tedy bylo si závod hlavně užít, udělat něco pro sebe, vyvětrat hlavu a spálit část vánočních kalorií, kterých je v tomhle období všude víc než dost.
Rozběhání proběhlo klasicky – dva kilometry, pár rovinek a pak už jen přepnout hlavu do závodního módu. Na nohy šly Mizuno HyperWarp Pure, ve kterých jsem běžel už půlmaraton na Gardě, takže žádná neznámá.
Od startu se tempa ujal Vojta Novák a bylo jasné, že se nepůjde úplně na pohodu. Občas jsem se dostal před něj, ale pokaždé si tempo rychle vzal zpátky a nenechal mě ho dlouho diktovat. Původní plán byl se střídat, ale nakonec jsem Vojtu akceptoval a držel se spíš za ním.
Oba jsme dobře věděli, že rozhodující bude prudké stoupání v polovině trasy za Leptáčem. Prvních pět kilometrů nabídne zhruba 160 výškových metrů, přičemž to nejtěžší přijde právě v závěru tohoto úseku.
V roce 2023 jsem tam nastoupil až pozdě a nahoře jsme byli s Vojtou prakticky spolu, a pak už jsem ho do cíle nedokázal předběhnout a vyhrál o fous. Letos jsem si to pohlídal a nástup přišel o něco dřív.
Na otočce na kopci už to bolelo dost, ale zároveň jsem cítil, že jsem Vojtu lehce trhnul, což bylo strašně důležité hlavně psychicky.
Seběh jsem pak rozběhl naplno, roztočil nohy a snažil se z něj vytěžit maximum. Jak později Vojta říkal, už se to pak těžko sbíhalo, což mi hrálo do karet.
Druhá pětka směrem zpět do Prachatic byla hodně rychlá – 14:55, a i když jsem věděl, že do cíle je ještě daleko, postupně bylo jasné, že náskok držím. V cíli z toho bylo vítězství s náskokem 15 vteřin, celkový čas 32:22 a zároveň můj nejlepší výkon na této trati ze všech pěti účastí.

S výsledkem jsem maximálně spokojený. Teď mě čeká krátký odpočinek, silvestrovský závod v rakouském Gmündu a potom 17. 1. 2026 půlmaraton v rámci Runtour Winter Edition v Českých Budějovicích.
Prachatice znovu ukázaly, že i uprostřed zimní přípravy se dá zaběhnout hezký závod – když se dobře zvolí tempo, nástup a člověk si můžeš zaběhnout i nejlepší čas, ze všech svých dosavadních účastí 🏃♂️🙂
Závodu se zúčastnili i běžci z našeho #tymdejvid. Moc gratuluji k výkonům. Nebyla to lehká trasa a zvládli jste to parádně.
